Výstava Klisze - Paměti Marijana Kolodzeje

Marian Kolodziej

Toto není výstava – ani umění, ani obrázky, ale slova uzavřená v kresbě. Kromě toho nebylo mým záměrem plnit povinnost pamatovat si a vydávat svědectví prostřednictvím umění. Umění je bezmocné proti tomu, co člověk pro člověka připravil...

Pohled na Osvětim prostřednictvím kresby. Každý, kdo byl v Osvětimi a přežil Osvětim, zůstal po celý život s nesmazatelnou stopou lidské tragédie, která se tam odehrála. Rád bych divákovi navrhl: buďte trpěliví, trpělivě čtěte vše, co je na těchto kresbách napsáno. Toto jsou má "nakreslená slova" pro vás. Musíte si je přečíst.

Výstava „Filmy paměti. Labyrinty"

Ve spodním patře kostela Panny Marie Immaculaty v Harmęże, který je součástí Centra sv. Maksymilian, na konci 90. let výstava s názvem: „Paměťové filmy. Labyrinty." Jde o výstavu kreseb Mariana Kołodzieje, bývalého vězně KL Auschwitz, číslo 432, která má kromě nepopiratelné umělecké hodnoty i hodnotu svědectví.

Výstava je uměleckou vizí táborové tryzny a zároveň ukazuje hrdinské vítězství, které v táboře vybojoval sv. Maxmilián Maria Kolbe. Marian Kołodziej se po téměř 50 letech odmlčení vrátil ke svým zážitkům a vytvořil šokující vizuální příběh o sobě a těch, kteří nepřežili „továrnu na smrt“.

Donutila ho k tomu nemoc – krvácení do mozku a doprovodné ochrnutí. V rámci rehabilitace začal kreslit. Kreslení klišé bylo pro Kołodzieje – jak sám vzpomíná – formou sebeterapie. Na Memory Foils začal pracovat v roce 1993 a dokončil je v květnu 2009, několik měsíců před svou smrtí. Během šestnácti let vytvořil přes 260 kresebných kompozic různých velikostí. Tento neobvyklý a děsivý příběh byl zobrazen pomocí těch nejjednodušších uměleckých prostředků.

Dne 14. srpna 1998 byla zahájena výstava „Filmy paměti. Labyrinty." Toho dne našlo své stálé místo v kostele sv. Maxmiliána v Harmęże. Proč tady? Protože jak řekl autor v jednom z rozhovorů: "Stál jsem s otcem Kolbem na jednom místě". Toto gesto nezištné lásky sv. Maksymilian neznámému manželovi a otci rodiny během památné návštěvy v červenci 1941 udělal na Mariana Kołodzieje tak velký dojem, že začal vidět otce Kolbeho jako druhého Krista. Svatý. Maksymilian - číslo tábora 16670, vedle autora "Labyrintů"

Druhým hrdinou výstavy se stal Marian Kołodziej s číslem 432. Stěny plnily tužkou malovaná díla, vzácně obohacená barvou, a doprovázejí je rekvizity táborové každodennosti. Malé detaily – kameny a rozbitá okna – vytvářejí mimořádně sugestivní atmosféru. Ticho se zde prohlubuje. Do května 2009 byla výstava systematicky doplňována o nová díla. Marian Kołodziej ve svém vyprávění používá symboly.

Oproti očekávání neuvidíme uniformu německého vojáka, ale pouze dva protichůdné světy: svět dobra prezentovaný v lidských postavách a svět zla v podobě šelem. Doba války, doba zobrazených táborů, je abnormální svět. Proto Kołodziej ukazuje tento svět ve dvou barvách:

černá a bílá, nepočítaje odstíny. Když mluví o svých vzpomínkách z doby před rokem 1939 a o svých snech, a když odkazuje na den osvobození, používá celou škálu barev - to jsou normální časy. Autor svou výstavou ukazuje, k čemu vede odmítnutí Dekalogu a opuštění křesťanských hodnot v životě, a zároveň na příkladu sv. Maxmilián dokazuje, že i v nelidských podmínkách, které v táborech panovaly, bylo možné zachovat lidskou důstojnost a dosáhnout mravních vítězství.

Nejvíce emocí mezi návštěvníky vyvolávají prasklá okna před vchodem do expozice. Nejde však o výsledek činnosti vandalů, ale pouze o odpověď autora na otázku: "Jaká je osobnost člověka, který skončil v táboře téměř šedesát let po osvobození?" - pohmožděný, popraskaný! Při procházení Kołodziejových „Labyrintů“ musíme nejprve projít stylizovaným polotmavým dobytčákem, který byl převezen do zajateckého tábora, abychom se přenesli do atmosféry let 1940-1945 a pochopili tuto temnou dobu lidských dějin. Výstavu přenecháme světu přírody, uklidňujícímu nepříjemné myšlenky a vzpomínky.

Výstava je vzdělávací pomůckou pro mladé lidi, kteří tvoří většinu návštěvníků tohoto místa. Většina z nich jsou studenti středních a vysokých škol. Kromě toho „Filmy paměti. Labyrinty“ navštěvují téměř každý den organizované skupiny i individuální turisté z celého světa. Výstava jako místo vzdělávání mládeže je také trvalou součástí činnosti Centra pro dialog a modlitbu v Osvětimi, Mezinárodního centra setkávání mládeže a Státního muzea Osvětim-Březinka. Z centra St. Maksymilian, četné cestovní kanceláře spolupracují při pořádání zájezdů na "Paměťové filmy".

V roce 2003 „Memory Films. Labyrinty“ od Mariana Kołodzieje byly vybrány k účasti na 5. ročníku Malopolských dnů kulturního dědictví.

Krakovská provincie františkánů sv. Antonína Paduánského a bl. Jakub Strzemię, vyjadřující úctu a uznání „za nezlomnou víru v důstojnost a velikost člověka a projevující vděčnost za dar srdce, za sv. Maksymilian in Harmęże, což jsou „Memory Films. Labyrinty“ přijala Marian Kołodziej do kruhu čestných bratří a přátel své františkánské rodiny v roce 1998.

V roce 2003 byl poctěn soškou sv. Františka z Assisi.

Video: ZDE

Video 2: ZDE